Zajacov projekt Distant Proximity, teda Vzdialená blízkosť, ktorý vznikal od r. 2003, je venovaný mentálne postihnutým ľuďom žijúcim v uzavretých priestoroch ústavov sociálnych služieb a odkázaným na pomoc ostatných, čo už samé osebe vzbudzuje vo veľkej časti verejnosti nechuť, ba i strach do tohto prostredia čo len nahliadnuť. Zajac však diváka rýchlo vyvádza z omylu a dáva mu šancu prežiť čosi neobvyklé až zázračné, to, čo má aj nemá s naším svetom niečo spoločné, či už ide o podobu vnímania reality, prejavy pocitu šťastia, priateľstva, radosti, opustenosti, lásky, žiaľu, smútku… Pritom ide o bytosti vzdorujúce svojmu okoliu, úplne uzavreté do svojho vlastného vnútra. A vo väčšine prípadov úplne závislé od ľudskej aj odbornej úrovne tých, ktorí sa o nich starajú. 

Fotografie Matúše Zajace se vyznačují zvláštní kvalitou: nejenže zaujmou na první pohled, ale v našem vědomí už zůstávají. Provokují, vyvolávají otázky, bouří emoce, nutí k úvahám, není před nimi úniku. A je jedno, zda jde o jeho projekt věnovaný podobám víry či různých subkultur, životu v romských osadách nebo v domech sociálních služeb, tématu zoo anebo cirkusu. Všude bez výjimky jde o silně empatické, procítěné psychosociální pojednání tématu, využívající mimořádně působivých estetizujících prostředků. Výsledkem je obsahově závažné svědectví vysoké obrazové kvality. 

Nejinak je tomu i v případě Zajacova projektu nazvaného Distant Proximity, tedy Vzdálená blízkost, který vzniká od r. 2003 a má už i knižní podobu. Je věnován mentálně postiženým žijícím v uzavřených prostorách ústavů sociálních služeb a odkázaným na pomoc ostatních, což už samo o sobě u většiny veřejnosti vzbuzuje nechuť, ba i strach do tohoto prostředí byť jen nahlédnout. Zajac však diváka rychle vyvádí z omylu a dává mu šanci prožít cosi neobvyklého až zázračného, to, co má i nemá s naším světem něco společného, ať už jde o podobu vnímání reality, projevy pocitu štěstí, přátelství, radosti, opuštěnosti, lásky, žalu, smutku… Přitom jde vesměs o bytosti vzdorující okolí, které je obklopuje, zcela uzavřené do svého vlastního nitra. A ve většině případů zcela závislé na odborné i lidské úrovni těch, kteří o ně pečují.  

Nad Zajacovými fotografiemi se člověk chtě nechtě začne zabývat významem kvalit lidské mysli, ale i významem pojmů jako je svoboda a nezávislost, a současně s pocity až bolestného soucitu se nejednou přistihne, jako by těm lidem ze snímků tu jejich „nesnesitelnou tíhu bytí“ svým způsobem i záviděl. Jsou mu současně blízcí i vzdálení. Není divu, že zůstávají trvale v paměti. Vždyť také fotograf svůj přístup k projektu Distant Proximity/Vzdálená blízkost definuje osobním krédem, uváděným jako motto své poslední knihy a výstavy: „It is not enough to be present, you must get involved“ / Být přítomen nestačí, člověk musí být osobně zúčastněn“.

Matúš Zajac patří k tomu málu fotografů, kteří citlivě vnímají, že jedinečnost a současně magičnost fotografie spočívá v její neoddělitelné vazbě na realitu, bez níž neexistuje, a také, že fotografie je schopna tuto zachycenou realitu významově přesahovat. Vždyť právě v onom zastaveném okamžiku reality a jeho přesahu, implikujícího tajemství, tkví síla a moc fotografického média. Média, k němuž nikoliv náhodou chovali hluboký respekt surrealisté, podle nichž zastavený okamžik „rozsvěcuje imaginací samu nejkonkrétnější skutečnost“ a své hnutí nazývali „magickým realismem“.  

Ostatně, kouzlo tajemství zastavených okamžiků na Zajacových fotografiích je také nepochybně tím, co se výrazně podílí na mimořádné působivosti všech jeho prací. Navíc, Zajac ví, jak jejich účin ještě zintenzívnit. Mistrně zachází se světlem, které snímaným objektům dodává až mystický výraz. Efektně pracuje s velkým detailem upoutávajícím přednostní pozornost přesně k tomu, co chce tím kterým obrazem vyjádřit. Kompozice jeho záběrů dokáže naléhavě zdůraznit i významy jejich druhého plánu. Velmi důležitou roli hrají v jeho snímcích detaily prostředí. 

Matúš Zajac studoval fotografii na pražské FAMU i bratislavské Vysoké škole výtvarných umění. Přiznává vliv švédského fotografa Anderse Petersena i slovenského Tibora Huszára, jemuž dělal dokonce asistenta. Přitahují ho zejména mezní témata říkající si o rozkrytí. Obvykle je prezentován jako „fotograf, který propojuje dokument s výtvarnými prvky“. Ať ho však ovlivnilo cokoliv a kdokoliv a ať je zařazován do jakékoliv třídící škatulky, jde o jednoho z nejvýraznějších fotografů – svědků naší doby. A to v nadnárodním měřítku. 

Kurátorka a autorka textu: Daniela Mrázková

Vstupné: 5€ platí pre všetky výstavy v Stredoeurópskom dome fotografie

Výstava sa koná v rámci festivalu Mesiac fotografie 2024. Pozrite si kompletný program festivalu.

Matúš Zajac (1971) je fotograf, pedagóg, kurátor. Vo svojej tvorbe vedome prepája sociálny dokument s výtvarným až psychologickým kontextom. Je známy svojimi dlhodobými sociálno-spoločenskými projektmi, v ktorých skúma rôzne subkultúry. Svojím expresívnym zobrazovacím jazykom umožňuje pozorovateľovi preniknúť do vnútra fotografovaných subjektov. Okrem dokumentu sa venuje najmä portrétnej fotografii. Vydal päť autorských fotografických kníh: Podoby viery (2011), Mimo/OUT (2014), Anton Srholec – Bezdomovec z povolania (2015) vydanú spoločne s Pištom Vandalom Chrappom, IN (2020), a v roku 2024 vyšla zatiaľ jeho posledná kniha Distant Proximity.