Jindřich Štreit mezi žijícími fotografy pravděpodobně drží rekord s 1 680 autorskými výstavami. Několik z nich uvedl i festival Měsíc fotografie v Bratislavě. Vedle Josefa Sudka, Jana Saudka a Josefa Koudelky patří k nejfotografovanějším českým fotografům. Ale ještě nikdy neměl výstavu, která by představila, jak ho zachytili jeho kolegyně a kolegové, od těch známých, jakými jsou Karel Cudlín, Ľubo Stacho, Robo Kočan, Dana Kyndrová, Pavel Mára, Václav Podestát, Milena Valušková, Jiří Stivín, Daniel Šperl, Richard Horák, Jindřich Buxbaum, Blanka Chocholová, Ivan Fíla, Roman Vondrouš, Dan Materna, Marek Malůšek, Eduard Palíšek, Arkadiusz Gola, Michał Szalast, Ondřej Durczak, nebo David Macháč přes jeho studenty z FAMU nebo z Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, účastníky jím vedených workshopů, přátelé až po členy vlastní rodiny. Jsme rádi, že první takovou výstavu, doprovázenou katalogem, jsme mohli připravit u příležitosti jeho významného životního jubilea jako malé poděkování za to, co udělal a stále ještě dělá pro Institut tvůrčí fotografie, Filozoficko-přírodovědeckou fakultu SU a Slezskou univerzitu v Opavě i pro celou českou fotografii a českou kulturu. A také pro slovenskou fotografii a slovenskou kulturu, vždyť učil na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, na Slovensku vedl tvůrčí dílny, měl mnoho výstav a přednášek a u řady slovenských fotografů podnítil zájem o dokumentární fotografii. 

Jsme rádi, že se nám podařilo ukázat Jindřicha Štreita v široké škále snímků od portrétu z maturitního alba, u něhož si není možno nepřipomenout tvář Jeana-Paula Belmonda, až po důstojný reprezentativní portrét z předávání čestného doktorátu na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, u něhož si není možno nepřipomenout díla starých mistrů. Od záběru mladého učitele na vesnické základní škole až po snímek čerstvě jmenovaného vysokoškolského profesora v pražském Karolinu. Od fotografie ze svatby s milovanou Agnes až snímek z procházky po portugalské pláži s vnukem Danielem. Od společných fotografií s Henrim Cartierem-Bressonem, Williamem Kleinem, Josefem Koudelkou, Václavem Havlem, Věrou Chytilovou nebo Markem Ebenem až po momentku s kolegy z Institutu tvůrčí fotografie po šlehačkové bitvě ke Štreitovým padesátým narozeninám.

Výstava i katalog ukazují Jindřicha Štreita při samotném fotografování, ale také připomínají, že v době, kdy se toho tolik muselo a tak málo smělo, pořádal na Sovinci výstavy, koncerty či přednášky lidí, kteří v Praze nebo v Bratislavě veřejně vystupovat příliš nesměli. A také ukazují Jindřicha Štreita jako důstojného umělce a pedagoga, který se málokdy objevuje bez dlouhé červené škály, ale také jako člověka mimořádně laskavého a empatického i jako milovníka tance a horkých malin. Výstava tak prostřednictvím prací mnoha fotografek a fotografů přesvědčivě ukazuje, že Jindřich Štreit je výborným fotografem i člověkem. 

Vladimír Birgus 

Spolupráca: Ondřej Durczak, Lukáš Horký, Lukáš Lamla, David Macháč, Václav Podestát, Michał Szalast

Organizátor: Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě

Vstup voľný

Výstava sa koná v rámci festivalu Mesiac fotografie 2026. Pozrite si kompletný program festivalu.

Jindřich Štreit se narodil 5. září 1946 ve Vsetíně. Na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci vystudoval učitelství předmětů prvního stupně základních škol a výtvarnou výchovu pro 2. stupeň. Postupně učil na základních školách v Rýmařově, v Sovinci a v Jiříkově. V roce 1971 se oženil s absolventkou hudební konzervatoře Agnes; v témže roce se jim narodila dcera Monika. V letech 1974–1977 navštěvoval brněnskou Školu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů. Od konce 70. let se systematicky zaměřoval na fotografování různých aspektů života na vesnici, především v okolí Sovince. Jeho syrové fotografie ostře kontrastovaly se snímky z oficiálních médií. Štreit rovněž organizoval výstavy, koncerty a divadelní představení nonkonformních umělců v Sovinci. Jeho vlastní fotografie byly představeny na řadě výstav.

V roce 1982 mu příslušníci Státní bezpečnosti zabavili fotografie, negativy a fotoaparáty a zatkli ho. Čtyři měsíce strávil v ruzyňské věznici. Obvodní soud v Praze 7 ho posléze odsoudil k deseti měsícům vězení s podmíněným odkladem na dva roky za „hanobení republiky a jejího představitele“. Protože se již nesměl vrátit do školy, stal se dispečerem státního statku Ryžoviště nedaleko Sovince. Navzdory zákazům a neustálému dohledu tajné policie i nadále fotografoval a pořádal výstavy. Brzy po Sametové revoluci z listopadu 1989 byl československými soudy jeho záznam z trestního rejstřík vymazán a posléze mu byl vrácen archiv negativů i fotografií. 

Na podzim roku 1990 začal na žádost studentů externě přednášet na FAMU v Praze, kde učil až do roku 2003. V letech 1991–1993 také externě působil na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Od roku 1991 je kmenovým pedagogem Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Vyučuje tam především předměty zaměřené na dokumentární fotografii a knižní publikace, ale také přednáší dějiny výtvarného umění a vede desítky bakalářských, diplomových a disertačních prací. Od roku 2000 je docentem, od roku 2009 profesorem. V roce 2014 mu Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě udělila čestný doktorát. V roce 2006 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy, o dva roky později získal od Asociace profesionálních fotografů České republiky titul Osobnost české fotografie, je také držitelem Stříbrné medaile předsedy Senátu parlamentu České republiky a Zlaté medaile Slezské univerzity.

I nadále vytváří cykly fotografií dokumentujících společný život lidí po celém světě a často se zaměřující na život různým způsobem handicapovaných a společensky vydělených lidí. Jeho fotografie se objevily na více než 1 680 samostatných výstavách a jsou ve sbírkách významných galerií a muzeí, jako jsou Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Muzeum umění Olomouc, Moravská galerie v Brně, Slovenská národná galéria v Bratislavě, Museum Ludwig v Kolíně nad Rýnem, National Gallery of Art ve Washingtonu, Museum of Modern Art v New Yorku, Museum of Fine Arts v Houstonu, Art Institute of Chicago, National Gallery of Canada v Ottawě, Victoria and Albert Museum v Londýně, Musée de l’Elysée v Lausanne a Photographic Art Museum v Tokiu. Intenzivně se rovněž věnuje kurátorské činnosti.